Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info


Faktory vedoucí k erozi autority v současné české společnosti

Doc.PhDr. Petr Sak, CSc.

Referát přednesený na mezinárodní konferenci "Relativizace autority a její dopady na současnou mládeže" Praha, 31. 8. 2005

Autorita je sociální institut [1] , který má svou úlohu v socializaci mládeže, v její intencionální i funkcionální složce. Má však význam i pro dospělou populaci, napomáhá stabilizaci společnosti i implementaci jednotlivých inovací a procesům společenské změny. Můžeme rozeznat několik zdrojů autority. V tomto příspěvku nemám na mysli institucionální či funkční autoritu, ale neformální autoritu sociální (společenskou).

Co touto autoritou myslím? Autorita je atribut subjektu, který vede k akceptaci úhrnu nebo části jeho vlastností a požadavků souborem jedinců či skupin a následně ovlivňuje jejich myšlení, cítění a jednání bez mocenského nátlaku.

Vznik a fungování autority předpokládá určitou sociální (společenskou) homogenitu prostředí, interiorizaci sociálních entit jako jsou normy, hodnoty, cíle, vzory, vlastnosti, kompetence, výkon, dovednosti, znalosti, jednání převážnou částí jedinců a skupin. I když interiorizace a vztah ke konkrétním sociálním entitám nebude u jedinců zcela identický, pro vznik autority v daném sociálním prostředí je nutná určitá míra shody v hodnocení daných sociálních entit. Čím je sociální prostředí heterogennější, tím menší je pravděpodobnost vzniku a existence autority přijímané všemi subjekty daného prostředí. S růstem heterogenity roste eroze autority a její pluralizace - rozpad na více autorit platných pouze pro některé části daného sociálního prostředí.

Autorita krystalizuje v sociálním prostředí u jednoho subjektu koncentrací vlastností s vysokou prestiží. Jedná se o personifikaci sociálního, o přenos hodnot, sociálních norem a dalších sociálních vlastností do rozměru individuálního člověka a o jejich vitalizaci a přenos do života. Pomocí autority, která je nositelem žádoucích sociálních entit a prostřednictvím mechanizmů jako je socializace a resocializace se reprodukují sociální systémy hodnot, sociálních norem a společnost jako taková a složky její struktury. Samozřejmě, že autorita je pouze jeden z institutů socializace.

Autorita v sociálním prostředí je něco jako vysílač a retranslační stanice šířící v daném prostředí přijaté sociální normy a hodnoty a stabilizující tím sociální skupiny a společnost. Oslabování institutu autority znamená současně oslabování socializace a společnosti, pokud nejsou funkce autority naplňovány jinými instituty a subjekty.

Jaký je v současné společnosti vztah autority a společnosti? Všeobecně je pociťováno, že na všech úrovních společnosti dochází k oslabování autority, jedná se např. o rodinu, školu, politický systém i makrospolečenskou rovinu. Jaké jsou příčiny oslabování autority a jakými mechanizmy k oslabování autority dochází?

Ve společnosti s vysokou mírou kontinuity a společenské homogenity, společenské soudružnosti (koheze) je autorita významným institutem socializace, společenské regulace, stability a reprodukce. S rostoucí mírou diskontinuity a sociální dynamiky se úloha autority ve společnosti snižuje a je také obtížnější její konstituování.

Jaké faktory ovlivňují v současné společnosti pozici a funkci autority?

Faktory ovlivňující význam autority ve společnosti:

- rozpor mezi proklamovanými a reálnými hodnotami a sociálními normami.

Soulad hodnot a sociálních norem proklamovaných společenskými institucemi a reálně uplatňovaných v životě společnosti působí příznivě na roli autority v sociálním systému. S růstem diskrepance mezi proklamovanými a reálně žitými hodnotami význam autority klesá. Proti sobě stojí subjekty a systémy fungující na odlišných pozicích. Reálný subjekt se zamítanými hodnotami a sociálními normami a systém hodnot a norem, který je proklamován, avšak z reálného života vytěsňován. Kdo se má stát autoritou? Subjekt, který je mediálně prezentován jako úspěšný, avšak o němž je všeobecně známo, že jeho hodnotový systém a normy chování jsou za hranicí společenské akceptace či subjekt naplňující svým jednáním požadavky, ale balancující na hranici sociální sítě? Nakonec jako autorita není přijat ani jeden z nich.

Vedení českých bank vytunelovalo (vykradlo) banky a připravilo společnost o miliardy korun. Pro tuto činnost byli bankéři honorováni státem statisícovými platy s odůvodněním, že jejich mimořádná kvalifikace zasluhuje mimořádnou odměnu. Policisté se stávají subjekty organizovaného zločinu, mezi soudci se potkáváme s pedofily, ministr spravedlnosti chce legalizovat dětský sex a snaží se ochránit před českou justicí cizince sexuálně zneužívající nezletilé dívky. Politici, kteří tvrdí, že nejsou peníze na školství, vědu, zdravotnictví a policii si dávají statisícové odstupné, zvyšují platy a zabezpečují se mnohonásobně nadstandardními náhradami. To vše naplňuje rozpor intencionálního a funkcionálního působení na mladou generaci a rozpouští institut autority na makrospolečenské úrovni.

- míra diskrepance mezi sociálními podmínkami socializace jednotlivých generací.

V procesu socializace je sociálně přirozené, jestliže mladá generace nachází autority ve starších generacích. Nachází tyto autority i současná mládež? Každá mladá generace projevuje určitou kritičnost vůči starším generacím, avšak u současné mládeže můžeme pozorovat výraznější kritičnost, ale i určitý odstup. V něčem lze vztah současné generace mládeže ke starším generacím přirovnat ke vztahu generací v padesátých letech. Situace těchto dvou generací mládeže je podobná radikální proměnou společnosti a podílem mládeže na těchto proměnách.

Souhrn specifických sociálních podmínek v období socializace vymezuje generaci, její profil a rozpětí populačních ročníků, které ji tvoří. Subjekt, který je uznán autoritou, představuje svým způsobem individuální vyrovnání se s danými generačními sociálními podmínkami socializace. Čím jsou sociální podmínky socializace odlišných generací bližší, tím snázeji nachází mladá generace u starší generace autoritu. S rozrůzňováním sociálních podmínek socializace se snižuje pravděpodobnost autority starší generace pro mládež.

Současná generace mládeže oproti jiným generacím mládeže se odlišuje od starších generací řadou významných fenoménů. Oproti starším generacím se odlišuje zkušeností s drogami, existenčním strachem z nezaměstnanosti, osobní zkušeností ze studia na zahraničních školách, zkušeností z rozevírání se sociálního pole, především o evropskou dimenzi v procesu integrace. Snad největší rozdíl je však v zapojení se mládeže do komputerizace a přenos života do kyberprostoru a virtuální reality. Daleko masivnější je také mediální manipulace a vliv masové kultury. Tyto výrazně odlišné zkušenosti jsou zesilovány propagandistickou tezí, že starší generace, protože žily a formovaly se v předlistopadové totalitní společnosti jsou méně hodnotné a nové generace, formující se po listopadu 1989 jsou již pouhým tímto faktem automaticky hodnotnější. Značná část mladé generace se s touto tezí ztotožňuje. Odlišné generační podmínky socializace a odlišný generační profil přispívají nejen ke generační propasti, ale také k tomu, že mládež u starších generací obtížně nachází autority.

- transformace rodiny - od tradiční rodiny k partnerské, destrukce dominantní role otce a muže a formování nové role ženy.

V současnosti je tradiční rodina s asymetrickým postavením muže a ženy v krizi a přechází na partnerskou rodinu. V krizi je i autorita vyplývající z tradiční rodiny, postavená na dominantní pozici muže a otce. Přechodový stav role muže a otce, kdy tradiční role a z ní vyplývající autorita již přestává platit a nová role a z ní vyplývající autorita ještě plně neplatí, navozuje stav krize autority v rodině s dalšími důsledky pro sociální zrání dětí.

Ve výzkumu sociální deviace a normality [2] se ukázalo, že s drogami častěji experimentují děti z rodin, v nichž se otec podle řady znaků vzdaluje tradiční roli otce a manžela a má blíže k partnerské rodině. Tím se však dostává do rozporu s očekávaným chováním podle vzorců chování většinové společnosti, která stále ještě je na pozicích tradiční rodiny a muž se zástěrou podle ní ztrácí na prestiži. Tento konflikt je prožíván dětmi jako oslabení autority a sociální jistoty.

Autorita otce je oslabovaná protikladnými signály z vnějšku rodiny - ze společnosti, a z vnitřku rodiny.

- změna společenského systému - zpochybnění hodnot, vzorců a norem předchozího systému.

Předlistopadová společnost proklamovala určitý systém hodnot, sociálních a právních norem a idejí. Zatímco u právního systému byla přijata základní kontinuita a postupně je systém modifikován, v jiných oblastech byla výrazná formální i neformální, institucionální i individuální diskontinuita. Na příklad v předchozím režimu byla výraznou hodnotou práce a fenomén kolektivního. Tyto hodnoty byly mnohdy předmětem propagandistického působení, které bylo velmi často falešné a ve svých důsledcích vyvolávalo bumerangový efekt, tedy způsobovalo u lidí negativní emoce a postoje. V polistopadové společnosti jsou tyto hodnoty opět objektem propagandy, ale s opačným znaménkem. Tyto obraty nabývají až obskurních rozměrů. Historik E.Mandler kritizoval nejúspěšnější český film všech dob Pyšnou princeznu. Podle něho se jedná o komunistickou propagandu, protože princ Miroslav se vyjadřuje o práci jako o významné lidské a společenské hodnotě.

Při výročí životního jubilea J.Wericha mladý publicista (a tento přístup tohoto dvacátníka nebyl ojedinělý) v internetovém časopise Britské listy blahosklonně odpustil Janu Werichovi filmy jako Hej rup, v němž se Jan Werich vyjadřuje pozitivně k lidské solidaritě a důstojnosti, práci a společenské spolupráci. Tento film lze prý tolerovat, protože je projevem ještě nezralého J.Wericha.

Životy před listopadem a polistopadová kritéria jsou v tak radikálním rozporu, že je vyloučeno, aby známe osobnosti mohly být autoritou podle nových požadavků. F.Kriegel, jehož cenu uděluje Nadace Charty 77, a který jako jediný účastník nepodepsal v srpnu 1968 "Moskevské protokoly", Zdeněk Mlynář, který v osudnou srpnovou noc inicioval a napsal politický dokument politbyra ÚV KSČ odsuzující vstup vojsk, čímž dal platformu celonárodnímu odporu, by dnes nemohli zastávat ani tu nejnižší vedoucí funkci ve státní správě a při příležitostech různých výročí jsou předmětem kritiky publicistů, jejichž jedinou předností je, že se narodili o několik desetiletí později.

Zpočátku se zdálo, že nová společnost najde nové autority mezi dizidenty. Hlubší pohled zpět však ukázal, že obětaví dizidenti byli často v padesátých letech stejně obětavými stalinisty a zhusta byli i agenty STB. Tato jejich minulost spolu s moralizováním až morálním terorizováním té části společnosti, kterou nazvali šedou zónou, postupně vedlo ke zhoršování jejich pozice ve společnosti. Dnes bychom již těžko hledali i v této oblasti všeobecně přijímanou autoritu.

- ideologická a politická diskreditace školy a učitele.

Po listopadu 1989 v rámci politického a ideologického boje různých politických sil a kariérního konjukturalizmu jedinců se stalo školství bez základny solidní analýzy a koncepční rozvahy předmětem nejrůznějších útoků, které postupně školství jako takové, školu a učitele diskreditovaly jak v očích veřejnosti, tak postupně i žáků a studentů.

Jak je v české kotlině zvykem, tak jako po únoru 1948 a v posrpnové normalizaci, také v devadesátých letech oživly na školách prověrkové mechanizmy a členství v KSČ se opět stalo rozhodujícím kvalifikačním kritériem, avšak s opačným znaménkem. Řada učitelů ze škol musela odejít a řada učitelů, vzhledem k atmosféře, která na školách byla, odešla sama. Pikantní je, že atmosféru honu na čarodějnice často vytvářeli bývalí funkcionáři KSČ, kteří tím zakrývali své předchozí politické angažmá.

V důsledku těchto procesů a vzniklé atmosféře ve společnosti vůči školství se hluboce propadla prestiž školy a autorita učitele. O tehdejší atmosféře ve společnosti svědčí i to, že počátkem devadesátých let bylo českému školství dáváno za vzor dokonce americké školství.

Propad autority učitele jako důsledek politizace školství je provázen i poklesem prestiže v důsledku společenského ocenění profese učitele v podobě platu. V devadesátých letech, kdy plat učitele byl pod celostátním průměrem, společnost či stát a vlády dávaly signál o nízkém významu práce učitelů. I u studentů pedagogické fakulty jsem zaznamenal názory, že učitelé na vysoké škole jsou neschopní, protože za ty peníze by tam jinak nebyli. Na vysoké škole učí, protože jim nic jiného nezbývá. V takovéto společenské atmosféře si učitel těžko buduje u žáků autoritu.

- kulturní generační propast.

Současná generace mládeže sociálně zraje v období radikálního nástupu masové kultury a nových informačních a komunikačních technologií. Zlomový je také průnik konzumace drog do životního stylu mladé generace. Za pouhých několik let (zhruba 10) došlo k takovému posunu, že marihuana již ani není považována za drogu a zastáncem její konzumace byl dokonce místopředseda vlády [3]. Tyto tři faktory pozměňují kulturu a kulturní život mládeže. Výrazně poklesl význam kultury vázané na tištěné slovo a naopak kulturu mládeže ovlivnily drogy a nové technologie. Život mládeže do značné míry probíhá s médii či prostřednictvím médií. Z disponibilního času mládež tráví jeho dvě třetiny s médii. [4] K tradičním kulturním hodnotám se vztah mládeže oslabuje, zatímco střední a starší generace si zase neosvojily do takové míry jako mládež nové technologie a kulturu spjatou s novými technologiemi. V závislosti na věku roste diskrepance v kulturních hodnotách a v kulturních aktivitách generací [5]. Toto odcizovaní doprovodně znamená také oslabování autority spojené se starší generací.

- multikulturalita.

Kultura je významným institutem utváření, uchovávání a přenosu, včetně mezigeneračního, sociálních hodnot. Tím se podílí i na definování autority, protože určuje jaké hodnoty a sociální znaky mají z hlediska dané kultury a společnosti trvalý význam. Autorita je potom subjekt, který patří k nejvýznamnějším nositelům těchto znaků.

Multikulturalita vnáší do tohoto procesu pluralitu, která však současně znamená oslabení až zpochybnění významu hodnot a norem, spjatých s jednou z několika kultur.

Důsledné dodržování principů islámu může přinést celospolečenskou autoritu subjektu žijícímu v monokulturní islámské společnosti, avšak ne v multikulturní společnosti. Společenská autorita v multikulturní společnosti je konstruována jinak než v monokulturní společnosti s vysokou mírou kontinuity. Celospolečenská autorita v multikulturní společnosti musí vykazovat znaky, které jsou průnikové různými kulturami a často splňují kritéria nejen společného, ale i nejnižšího jmenovatele.

- virtuální a mediální realita.

Změny, které jsou spojené s komputerizací jsou tak zásadní, že mají až civilizačně evoluční charakter. Sociální a mentální pole a životní styl mládeže se digitalizují a část života mládeže probíhá virtuálně v kyberprostoru. Tím bude poznamenána i socializace a sociální zrání mládeže a můžeme očekávat nový mód sociálního, virtuální sociabilitu. Virtuální život v kyberprostoru má jiné zákonitosti a normy. Komunikace na chatech a konferencích a v další elektronické komunikaci vyžaduje odlišné-nové kompetence než u tradiční komunikace, zatímco některé tradiční dovednosti a kompetence nevyžaduje. Odlišná je identita v kyberprostoru a její funkce. Virtuální identita je flexibilní a rozostřená. Jedinec volí nejen věk a pohlaví, ale i další znaky identity. Totéž může očekávat od partnerů v komunikaci. Může se vůbec ve virtuálním sociálním prostoru konstituovat autorita? Vznik autority předpokládá vyhraněnost a stabilitu subjektu, který aspiruje na to stát se autoritou. Především pro tyto znaky nejsou v kyberprostoru předpoklady. Do budoucna lze očekávat, že jedinec nejen bude přinášet do kybeprostoru svojí přirozenou sociabilitu, ale že v opačném směru bude do přirozeného světa vnášet z kybeprostoru svojí virtuální sociabilitu. Z kyberprostoru bude pravděpodobně přinášet také rezervovanost vůči autoritám, protože tento institut bude virtuálně fungovat jen obtížně.

- postmodernita.

Postmoderní společnost staví na principech relativity a plurality. Různé ideje a hodnoty jsou stejně platné, stojí vedle sebe, žádná není nadřazena. Společenské klima konstruované na takovýchto principech není příznivé pro vznik a fungování autority, protože pokud je vše možné a platné, není čím jednoznačně poměřovat kvalitu subjektu a hodnotit jeho význam pro společnost.

Uvedené principy naplňují stále výrazněji nejmladší populační ročníky mládeže. V průběhu devadesátých let plynule klesá pro mládež význam jakéhokoliv ideového směru a to jak náboženského a duchovního, tak sekulárního. [6] Klesá význam náboženství, marxizmu, socializmu, konzervatizmu i liberalizmu. Komplementárně stoupá pragmatizmus a hédonizmus mládeže. S poklesem významu hodnot, idejí a tradičních sociálních norem se při konstituování autorit objevují nové znaky a mechanizmy, které lépe korespondují s pragmatizmem a hédonizmem.

Jedná se o znaky spojené s medializací a s ekonomickou úspěšností, a z ní odvozeného konzumního životního stylu. Tyto trendy jsou propojené s masovou kulturou. V postmoderní masové společnosti se objevují autority, které disponují znaky, které lze medializovat. Z takovýchto jedinců lze mediálně snadno vyprodukovat tzv. osobnosti, VIP, autority, politiky, nositele reklamy atd. Oblíbené jsou typy z oblasti sportu a masové kultury. Z jedinců jako jsou např. hokejisté J.Jágr a D.Hašek dokáží média vyrobit autoritu na cokoliv či prezidenta.

Závěry. Digitalizace životního stylu a životního pole a virtuální sociabilita budou vytlačovat institut autority. Multikulturalita a masová kultura povedou k formování autority na bázi jednoduchých mediálních znaků. Subjekty budou pomocí médií transformovány do pozice autority na základě jednoduchých znaků. Mediální manipulace se zmocní institutu autority jako svého nástroje a bude autority produkovat prostřednictvím programů typu Česko hledá superstar.

Takto vypadá vize dalšího vývoje pokud extrapolujeme současný stav a tendence. Z historie však víme, že budoucnost nikdy není pouhým prodloužením přítomnosti. Objevují se nové jevy, dlouhodobější působení určité konfigurace sociálních jevů přináší nečekanou syntézu, nové generace reagují na realitu oproti předchozím generacím odlišně atd. Nastíněná vize je tedy jen jakýmsi načrtnutým východiskem, které bude s permanentně vstupující budoucností měněno, doplňováno, negováno a konkretizováno.

Také vývoj autority může probíhat ve společnosti různým směrem. Z historie víme, že primitivní období s adorací majetku a "silných jedinců", kteří se dokáží zmocnit majetku se vyčerpá a je vystřídáno obdobím se silnou spirituální potřebou. V souladu s touto zákonitostí lze očekávat období s preferencí jiných hodnot. Adorace svalů a jedinců, kteří se nejlépe dokáží oprostit od mravnosti, může být vystřídána hodnotami vnitřní harmonie a harmonie jedince s lidstvem a s přírodou. A právě jedinci, kteří v minulosti či v přítomnosti jdou touto cestou se mohou stát autoritami budoucnosti.

Klíčová slova: autorita, sociální institut, socializace, sociální zrání, generace, mládež, rodina, škola, učitel, rodiče, multikulturalita, virtuální a mediální realita, postmoderna

Anotace. V české společnosti dochází k erozi autority v důsledků odlišných procesů a řady faktorů. Jedná se o rozpor mezi proklamovanými a reálnými hodnotami, diskrepanci v sociálních podmínkách socializace odlišných generací, přechod tradiční rodiny k rodině partnerské, devalorizaci hodnot, vzorců a norem spojenou se změnou společenského systému, kulturní generační propast, vznikající předebším jako důsledek odlišné komputerizaci mladé a starších generací a vytváření virtuální a mediální reality s dopady na sociální zrání mladé generace a odlišné chápáni institutu autority.

Poznámky:
[1] Sociální institut je sociologická kategorie. Představuje soubor neformálních ustálených pravidel a hodnot, regulujících sociální chování lidí.
[2] Sak, P. Proměny české mládeže. Praha:Petrklíč, 2000
[3] jednalo se o unionistického politika Petra Mareše
[4] viz Sak,P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004.
[5] viz Sak,P. Média, informační technologie a kulturní úroveň české populace. Referát přednesený na mezinárodní konferenci Kultúra-priestor interdisciplinárného myslenia. Nitra - 20-22.9.2004
[6] viz Sak, P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004.
Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001